Standard
Auvergnéský ohař krátkosrstý - Braque d'Auvergne

Standard F:C:I: č. 180 / 02.04:2004/ F

Původ: Francie

Datum zveřejnění platného standardu: 24.03.2004

Použití: ohař (stavěcí pes)

Klasifikace F.C.I.: skupina 7 stavěcí psi (ohaři)
sekce 1.1 stavěcí psi kontinentální krátkosrstí
s pracovní zkouškou

Krátký výtah z historie: Auvergnéský ohař je velmi starobylá rasa, která se vyskytuje již více jak dvě století v oblasti Cantal. Její původ vychází ze stejných kořenů jako u ostatních krátkosrstých stavěčů, je to produkt selektivního chovu, jehož se účastnili Maltézští rytíři. Plemeno bylo vyšlechtěno lovci pro jejich potřebu. Jde o plemeno s velmi typickou identitou, k níž přispívá také jeho zbarvení.

Celkový vzhled: Středního vzrůstu, kompaktní. Je to pes silný, se silnou kostrou, aniž by byl přehnaně těžký, zachovávající si brakoidní typ, s lehkým pohybem a působící elegantně, k čemuž přispívá jeho zbarvení a harmoničnost jeho proporcí. Jeho tělesná stavba mu umožňuje prostorný a pružný pohyb, kterým může pracovat po celý den i v těch nejobtížnějších terénech.

Důležité proporce:
Tělo: Délka těla (od předního bodu lopatky až k sedacímu hrbolu) je přibližně stejná, jako výška v kohoutku. Výška hrudníku (hloubka) = polovině výšky v kohoutku.
Hlava: Délka nosní partie je o něco menší či stejná jako délka mozkovny.

Použití/ povaha: Je to pes jemný, velmi přátelský, inteligentní a učenlivý. Jeho výcvik je založen především na rozvíjení jeho vrozených schopností. Čich má velmi jemný. Velice dobře se přizpůsobuje životu v rodině.

Hlava:
Část mozková:
Linie mozkovny a nosního hřbetu: Jsou lehce rozbíhavé směrem dopředu (typické pro brakoidy). Hlava je dlouhá, ve správných proporcích vzhledem k tělu, u fen poněkud lehčí. Při pohledu seshora se tvar mozkovny blíží oválu. Týlní hrbol je málo výrazný. Šířka v oblasti očnic je stejná jako délka mozkovny.
Nadočnicové oblouky: Výrazné.
Stop: Středně výrazný.

Část obličejová:
Nos: Je vždy černý, dost velký, lesklý, s dobře otevřenými nozdrami. Jeho horní linie je v prodloužené linii nosního hřbetu.
Čenichová (nosní) partie: Její délka se blíží délce mozkovny. Nosní hřbet je rovný.
Pysky: Jsou dosti vyvinuté. Horní pysk překrývá spodní. Koutky jsou patrné, netvoří však záhyb (kapsu). Při pohledu z profilu dávají pysky nosní partii hranatý tvar.
Čelisti: Silné, stejně dlouhé; zuby silné; skus nůžkový nebo klešťový.
Oči: Spíše velké, oválné, tmavě oříškové, dobře umístěné v očních jamkách, mající výraz živý, milý a přátelský. Oční víčka jsou dobře pigmentovaná, spojivky nejsou viditelné.
Uši: Jsou zavěšené spíše vzadu. Jsou nasazené ve výši spojnice, kterou tvoří horní linie nosního hřbetu a očí. Když něco upoutá psovu pozornost, může uši pozvednout až k této linii. Závěs se mírně stáčí směrem dovnitř, není však ani sočený, ani plochý, ucho je pružné a má saténovou texturu. Jeho konec je mírně zaoblený. Natáhneme-li ucho dopředu, dosahuje až ke kořeni nosu, nepřesahuje však jeho konec.

Krk: Je spíše delší, dobře uložený mezi lopatkami, lehce klenutý. Je na něm patrný mírný lalok. Jeho délka je téměř stejná jako délka hlavy.

Tělo:
Hřbetní linie: Pevná, rovná.
Kohoutek: Je zřetelný.
Hřbet: Úzký, plochý a krátký. Obratlové trny nejsou patrné.
Bedra: Pevně spojená s hřbetem, jsou široká, zvláště u fen, velmi mírně klenutá.
Záď: Šikmá (se hřbetní linií svírá úhel 35°), kyčelní výstupky jsou viditelné.
Hrudník: Dlouhý a hluboký, dosahující až k loketnímu kloubu. V části transversální má formu oválnou (jako vejce), je dobře klenutý, bez zlomu ve spodní partii.
Spodní linie: Směrem k břichu se mírně zvedá, břicho není vtažené. Slabiny jsou hluboké, málo vtažené, spojené s kyčlemi.

Ocas: Je nasazen dost vysoko. Musí být nesen horizontálně. Ke špičce se zužuje, není příliš tenký. Krátí se na délku 15 – 20 cm. Je-li nekrácený, dosahuje k hlezennímu kloubu, aniž by jej přesahoval.

Končetiny: Jsou postaveny v ose těla.
Přední končetiny: Přímé.
Lopatka: Silná, dobře osvalená, mající dost prostoru pro pohyb. Je šikmá, s horizontálou svírá úhel 45°.
Loket: Leží v ose těla.
Přední noha: Je silná a dlouhá, svalnatá a rovná.
Carpus: Silný, bez rachitických změn.
Metacarpus: Krátký, při pohledu z profilu mírně šikmý.
Zadní končetiny: Dobře zaúhlené, pohybují se paralelně.
Stehna: Svalnatá.
Hlezna: Suchá a dobře modelovaná (s patrnou sítí šlach).
Metatarsus: Krátký a nikdy slabý.
Tlapky: O něco delší než „kočičí“, o něco kratší než „zaječí“. Nevytáčejí se ani ven, ani dovnitř. Drápy jsou silné a krátké, polštářky jsou tvrdé a odolné. Prsty jsou sevřené.

Pohyb: Krok střední amplitudy, ale v pružném rytmu, který dovoluje psovi jeho všeobecně známou odolnost. Jeho obvyklý lovecký pohyb je střední cval, pravidelný a lehce houpavý.

Kůže: Dost jemná, spíše volnější, ne však příliš volná.

Vzhled:
Srst: Krátká, nepříliš jemná, nikdy tvrdá, lesklá.

Zbarvení:
Černé s bílým stříkáním různé intenzity. Podle rozdílnosti stříkání rozeznáváme dva typy: Stříkaný nebo šedavý (podle našich zvyklostí se přikláním k označení: Stříkaný a modrý bělouš). Tato barevná rozdílnost nemůže sloužit k rozhodování při hodnocení jedinců stejné kvality.
Hlava: Musí být černá, dává se přednost tomu, je-li maska rozdělena bílou lysinkou dosahující až na hlavu. Může pokrývat i laterální části čenichové partie. Ucho bílé a stříkané nebo jedna strana hlavy bílá a stříkaná nemohou být považovány za chybu.

Výška:
Výška v kohoutku: (pro obě pohlaví je tolerance +2 cm a –1 cm)
Psi: 57 – 63 cm
Feny: 53 – 59 cm

Chyby: Všechny odchylky od výše řečeného musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

• linie nosního hřbetu a mozkovny rovnoběžné
• hlava příliš široká v oblasti očnic
• viditelné spojivky

Těžké vady:

• linie mozkovny a nosního hřbetu sbíhavé (dopředu)
• nosní hřbet konkávní či konvexní
• ucho nasazené příliš vysoko, příliš krátké, ploché, stočené do vývrtky
• pysky volné (větrné), příliš krátké, nosní partie špičatá
• příliš úzká sternální partie

Vylučující vady:
Povaha:

• pes agresivní nebo bázlivý

Hlava:

• chybějící typ brakoida
• předkus nebo podkus, přesahující 1 cm mezi řadami řezáků
• absence PM1 je tolerována
• vylučující je chybění 2 dalších premolárů (PM2 – PM3) nebo každého dalšího zubu, včetně PM4
• entropium nebo ektropium nebo stopy po chirurgickém zákroku korigujícího tuto vadu

Končetiny:

přítomnost paspárků nebo stopy po jejich odstranění

Zbarvení:

• celý bílý nebo celý černý
• absence stříkání
• náznaky pálení nebo odstín „pečeného chleba“ (plavý)
• depigmentace nosní houby
• depigmentace víček
• žluté oko (dravčí); nestejně zbarvené oči

Výška:

• jedinec vybočující z hranic stanovených standardem, včetně tolerance.

Všichni psi, u nichž budou jasně patrné anomálie fyzického vývoje, musí být diskvalifikováni.

NB: Všichni psi musí mít normálně vyvinutá obě varlata kompletně sestouplá v šourku.

Tento standard vstupuje v platnost od počátku září 2004.